Poprvé do studia

Pokud se kapela chystá poprvé do studia, klade si několik otázek… Jak to bude probíhat? Co s sebou? Je můj nástroj (aparatura) dostatečně kvalitní? Nemám si půjčit lepší? Máme vůbec na to, abychom nahrávali? Na těchto pár otázek se teď pokusím ve stručnosti odpovědět. Samozřejmě všechno, co tady napíšu, jsou pouze moje osobní postřehy, které jsem nasbíral za 15 let co nahrávám a leckdo se může proti mým názorům ohradit, s něčím nesouhlasit, nebo tvrdit, že to tak není. Vzal bych to nástroj po nástroji. Demonstrujme si to na klasické sestavě: bicí, basa, kytara, zpěv. Později se zmíním také o ostatních nástrojích jako jsou nástroje dechové, klávesové, a další…

Kytary – akustické

Tématem dnešního dne bude zvučení – nahrávání kytar. Začneme nahráváním kytar akustických. Nejdůležitější, stejně jako u všech ostatních nástrojů, je kvalita nástroje samotného. Samozřejmostí jsou i nové struny. Doporučuji struny natáhnout alespoň jeden den před nahráváním a trochu je „vyhrát“, aby se tzv. usadily a při nahrávání se nerozlazovaly, což je klasický problém u čerstvě natažených strun. Rovněž si dejte pozor na to, aby byly na kytaře utažené všechny mechanické součástky, které by při hraní mohly rezonovat a vydávat jiné nežádoucí zvuky a ruchy. Kytaru nahráváme třemi mikrofony. První, ten nejdůležitější, je umístěn před pražcem, kterému se mezi kytaristy říká „oktáva“, a to ve vzdálenosti cca 15-30 cm. Směřuje šikmo směrem k ozvučnici (otvor v kytaře). Vzdálenost mikrofonu od kytary záleží na způsobu hraní a velikosti nástroje. Jako hlavní mikrofon používáme velkomembránový kondenzátorový lampový mikrofon Rode K2. Ten se vyznačuje příjemně „teplým“ zvukem. Zachycuje velké spektrum zvuku a má minimální šum. Ve spojení s kvalitním preampem (používáme SSL) se může dosáhnout opravdu krásného zvuku. Mikrofon nemusí být striktně umístěn pouze v této jedné pozici, ale můžeme během zvučení zaexperimentovat a poslechnout si i pozice jiné a vybrat si takovou, která se nám u daného nástroje líbí nejvíce. Další dva mikrofony (kondenzátorové) se mohou nastavit jako stereo mikrofony a umístit je před kytaristy do vzdálenosti cca 2 metry a docílit tak příjemného prostorového zvuku, který přimícháme k hlavnímu mikrofonu. Další možností jak těmito mikrofony snímat zvuk kytary je: a) tělo kytary – mikrofon snímá největší plochu kytary (za kobylou). Tady je zvuk velmi basový. Sám o sobě nepoužitelný, ale při mixu s ostatními mikrofony může poskytnout zajímavou barvu. b) Krk kytary – toto místo je přesný opak zvuku za kobylou a při správném smíchání těchto dvou pozic můžeme získat zajímavý prostorový zvuk. Posluchač může nabývat dojmu, že na kytaru hraje přímo on sám. Většina akustických kytar má dnes zabudované snímače, proto neváháme a nahráváme i tento výstup. Někdy se pomocí této linky dá dosáhnout výrazného „cinkavého“ zvuku..

 

Bicí

Nahrávání ve studiu začíná tím, že se postaví, naladí a upraví bicí tak, aby co nejméně vydávaly zvuky a ruchy, které jsou nežádoucí a které by na nahrávce mohly vadit. Můžou to být povolené šrouby, rezonující části a jiné. Pokud se nám zdá, že jsme bicí připravili na nahrávání, přistoupíme k osazení mikrofony. Základní bubínek – snare – zvučíme dvěma dynamickými mikrofony. První snímá vrchní blánu, druhý spodní blánu se struníkem. U přechodů – tomů – snímáme většinou vrchní blánu. Můžete se setkat i se zvučením spodní blány, ale to jen vyjímečně. Kopák – Velký buben – se může také snímat v několika pozicích. Většinou to je buď před bubnem nebo uvnitř bubnu. Samozřejmě záleží na stylu hudby. Zvuk uvnitř kopáku je „mlaskavý“ – více do výšek a basů. Zvuk venku zní autenticky. Tyto pozice se dají také kombinovat. U extra tvrdé hudby, jako je hardcore, nebo metal se mohou sejmout jen impulsy hraní a následně nahradit zvuk kopáku jiným zvukem (většinou speciálně upraveným), takže ve výsledku buben zní velmi přesně a vyrovnaně. Speciální zvuk se může také kombinovat s originálním zvukem, třeba 50% každého ze zvuků… Dalším a neméně důležitým článkem jsou činely. U nich je opravdu důležité, aby měly sami o sobě dobrý zvuk. Ostatní bubny se mohou „nasamplovat“ (tzn. nahradit lepším zvukem), nebo jinak upravit, ale u činelů to může být problém. Proto doporučuji, pokud nemáte své vlastní činely v dobrém stavu, nebo máte zvukově nedostačující, pokuste se vypůjčit od kamarádů, známých… Činely se dají, stejně jako ostatní bubny, snímat několika způsoby. První způsob se nazývá Over Head – pár mikrofonů se umístí nad sadu bubnů a snímají činely ze shora. Druhý způsob – mikrofony se postaví za, nebo před bubeníka. Pro dosažení velmi kontaktního zvuku se mohou činely nazvučit tak, že každý má svůj vlastní mikrofon. Každá pozice má svůj specifický zvuk. Další mikrofony (většinou pár – kvůli stereo efektu) se mohou umístit před sadu bubnů a to do větší vzdálenosti. Při mixu se tím dosáhne autentičtějšího (špinavějšího) zvuku. Opět záleží na stylu hudby. Tento způsob nedoporučuji u tvrdší hudby, kde se preferuje kontaktnější zvuk. Poslední z činelů – hihat – se zvučí samostatným kondenzátorovým mikrofonem. Pozice se určí podle osobitého zvuku „hihatky“. O snímání a zvučení dalších nástrojů zase příště.

O studiu

 

Naše nahrávací studio se vyznačuje vysoce kvalitním zvukem za použití těch nejmodernějších mikrofonů. To vše v příjemné atmosféře studia za velmi příznivé ceny. Jsme schopni Vám kvalitně natočit nejen rockové, folkové nebo metalové album, ale i mluvené slovo či reklamu, případně zachytit významné události Vašeho života na profesionální videokameru.
Více v rubrice "o nás"...

Přejít k navigační liště